Tipnul bych si, že několik z vás určitě na Mt Richmond vyšlo, i když odezva na příspěvky z Nového Zélandu je skoro nulová. Pokud se tedy nejedná o popis důkladně vyšlapané pohodlné cesty Te ARAROA. Její oblibu samozřejmě chápu a respektuji výletníky šlapající od severu k jihu a od jihu k severu. Vybaví vás základními cestovatelskými zkušenostmi.......
Chystám se na fyzicky nejnáročnější den na horách - výstup na horu Mt Franklin 2340m.
Začnu se pachtit do prudkého kopce, citím že jsem neskutečně unavený po všech stránkách. Krok za krokem tedy odměřuji 1100m převýšení. Určím si krásnou linii po skalnatém hřebenu lemovanou kamzíky zakončenou vrcholem hory Emerson (1834m).
Po mentálním kolapsu na minulém výletu jsem netoužil po ničem jiném než se jen zlehka projít po horách. Nic náročného, nic vysokého a rozhodně nic nebezpečného.
Cesta lemovala řeku Owen a několikrát jsem ji musel brodit. Při jednom z těchto brození se mi stala docela nemilá věc. Zasekla se mi noha mezi kameny a já, ať se snažil sebevíc, nemohl jsem ji vyprostit. Stojím tedy uprostřed řeky a přemýšlím, co dál? Začíná docela festovně pršet a mě je z toho všeho mokra pořádná zima. Řeka stoupá...
Po celém dnu regenerace jsem připraven. Projdu kouskem hustého pralesa až k útesu, který slaním k potoku "Park". Pečlivě odpočítám postranní přítoky a začnu s výstupem na bodovou výšku 2006m. Na West coast terén jsem už maximálně zvyklý a tak netrvá dlouho a stojím na vrcholu a pohledem přehlížím celý nádherný hřeben.
V rámci studie sledování návštěvnosti opuštěných míst na Novém Zélandu mám VELIKOU PROSBU pro všechny, co zůstali uvězněni na tomhle úžasném místě!!!
Na začátku roku 2015 jsem navštívil zapadlý kout trampingové historie. Malou chatku uprostřed hor. Klasická lovecká chata poskládaná z plechu s velkým komínem a otevřeným krbem. Burn Creek Hut.
Ozdobený Africky vypadající džunglí táhne se několik kilometrů od malého bivaku k nové chatě Bluff na skalním útesu. Obvyklá spojnice těchto bodů vede údolím řeky Hokitika.
Začínalo jaro 2011, nebyla práce, holky se opalovaly a mě a Mirka to přivádělo k šílenství.
Opět krásný den, ale v údolí podemnou se hromadí mraky inverze. Po krátké euforické oslavě na vrcholu začínám tedy běžet dolů, abych našel cestu do chaty. Avšak po krátké chvíli není vidět absolutně nic a mlha mě doslova pohltí. Čtyři hodiny zkouším marně různé cesty, jak se dostat z náhorní plošiny. Vše je marné. Každý můj pokus skončí na strmém...